Tour de la Petit Chat - Chřiby 2004
Výlet s ME1A anno 2003-04 připravovaný na víkend 17.-.19.6.2004 nabízel nesčetná dobrodružství, ale nakonec dorazili jen ti neodvážnější.
A hned v úvodu se pořádně zapotili ...
Někteří však místo chladných tekutin dali přednost cigaretě. (Jelikož nechcu, aby na fotce bylo poznat, že to je Tomáš a David, tak jsem jim zakryl oči ...)
Pěkně spořádaně po vyznačené stezce, jsme v chráněné oblasti!
Ohněm jsme na noc zaháněli divoká zvířata. V okolí je skutečně tma, proto ti divočáci nejsou vidět. Slyšet byli celou noc, chro chro ...
Ale někteří si z toho nic nedělali, jelikož svačiny nebyly v ohrožení.
A jak vidno, rána jsme se dožili všichni.
Zřícenina hradu Cimburk se stala cílem kolegů ze základní školy.
Zatímco déšť výše zmíněnou skupinu zahnal na útěk hustými lesy, my jsme se dovybavili prostředky proti nežádoucím tekutinám a zakoupili lístky na podporu nadšenců, kteří se o hrad starají - mrkněte na stránky.
A jelikož jsme nevěděli, jak dlouho nás nežádoucí tekutiny zdrží v improvizovaném úkrytu, vybavili jsme se aspoň těmi žádoucími tekutinami.
A svačinami pohostili místní obyvatele.
Nouzový úkryt se rozhodli opustit za účelem poznání dalšího prostředí hradu jen dva odvážlivci - tedy já a ten, co mi vlezl do záběru.
No a objevili jsme místa pro něž bylo ponuré počasí zrovna vhodné. (To pivo dole je moje, s lahví v ruce se mi blbě fotí.)
Pak ale déšť ustal, my vystoupali po plánované trase do kopce - hle, vzadu to Cimburk, kde jsme před chvílí přebývali, pohled ten korunován radostí účastníků jest.
Však cesta neustále do kopce se vine a někteří, síly v nohou (a plicích snad) nemaje, ruce k motlitbám na místech k tomu příhodných spínají.
Leč průtrž mračen zlořečených do dalšího nouzového přístřeší naši skupinu zahnala.
Toť ona střecha již za veselejšího počasí.
A cesta, po níž jsme přišli.
Na hradě Buchlově již bylo opět slunečno.
Ale hospoda byla zavřená a tak hrad stěží vypadal pohostinně.
Tradičním jevem každého čundru je návštěva nějakého nóbl podniku v zabahněných kanadách. Obsluha naštěstí souhlasila s tím, že nás obdaří svými dobrotami na přilehlé zahrádce.
Zajíček skotačící na louce se přiběhl ukázat skutečně až poté, co měl jistotu, že jsme vše snědli a na nic jiného už nemáme chuť.
Odpočinek v restauračním zařízení se protáhl a tak místo na další nocleh jsme hledali opět v setmělém lese.
Louka táhnoucí se od hradu byla ideálním místem pro romantický večer.
Což nám zvedlo náladu natolik, že jsme si vzpomněli, jak se Marko navážel do fanoušků Baníku.
Čekat na popravu s tak krásným výhledem - to si člověk jistě pamatuje až do smrti.
Ráno. Touto fotografií jsem chtěl původně dokumentovat, že se Markovi nic nestalo, ale když zrovna on tady není ...
Ale tady jsme všichni. Teda já tam nejsem. Buchlovice - náměstí.
Klukům se ale z výletu stejně nejvíc líbil nápis v podchodu na nádraží v Moravském Písku.
